Stručné hlášení od dřevěného stolu

Protože jsem šikula, kurzorem klikám po všech internetových čertech a neukládám, přišel jsem tak o téměř dokončení text. No nic, stávají se horší věci. Alespoň se ukáže, jak jsem na tom s krátkodobou pamětí.

Když jsem si ještě o prázdninách prohlížel fotky kolejních pokojů, prvním kusem nábytku, který mě upoutal, byly dost neprakticky tvarované dřevěné židle. Protože jsem i doma u počítače zvyklý spíš ležet než sedět, bez nějakých prdelních otlačenin by se to asi neobešlo . Šesté patro (a ještě dvě nebo tři další) ale prošlo od letoška rekonstrukcí, po které tu máme čerstvě vymalováno, spíme na nových matracích a od včerejška také nově žaluzie, takže už nemusíme nandavat hadr padající na zem pokaždé, když jde někdo na balkon nebo hlasitěji zakašle. A oproti obrázkům a očekávání tu byly jiné židle; cokoliv je pohodlnější než dřevo. Protože se o mě pokouší něco, co se ne až tak vzdáleně podobá chřipce, vzal bych to spíš ve stručnosti a pak honem do postele.

(o dvě hodiny později značně oslivovicován )

No tak ne. Přemek k nám na pokoj dotáhl spolužáka Michala z financí, připojily se k nám holky z trojky a rozjeli jsme party s domácí slivovicí a kytarou. Zatímco na chodbě probíhala (a vlastně ještě pořád probíhá) mini chodbovice v sedmi lidech, my tu vyřvávali šlágry od Nohavici, Mládka, Lucie… a zítřek tím pádem rozhodne. Ráno vstanu buď s teplotou, anebo jsem toho červa vypálil a všichni budeme spokojení. Chtěl jsem si vzít ibalgin, vypil jsem toho ale tolik, že by to byla jasná sebevražda . A teď něco pro můj soukromý archiv. Rozepsal bych se víc, ale.. hodiny ukazují čtvrt na dvě a vzhledem k tomu, že si chci pustit ještě alespoň jeden díl MASHe (a ráno vstávám), bylo by fajn to urychlit.

Do školy jsem odjel v pondělí. Vstávání v půl šesté po čtyřech hodinách spánku na náladě nepřidá, cesta na autobusák rozespalým ránem rovněž ne, ale na zastávce jsem potkal Kaču, která jela do Brna, a ještě Hubina. Jel tím samým autobusem co já a seděli jsme spolu. Bohužel, po ani ne dvacátém kilometru jsme oba upadli do říše trhaných snů, takže první pořádný dialog přišel až asi deset minut před koncem cesty. No, známé tváře potěší. Z Florence na Hlavas, odtud pěšky na Žižkov (grr, s mým batohem napěchovaným jídlem jsem se nevešel do tramvaje) a před sebou trojici přednášek. Hospodářské dějiny jsem protentokrát vynechal, jedna absence mě nezabije. Co mi ale udělalo velkou radost – po návratu na kolej jsem otevřel informační systém, jestli se neuvolnilo nějaké místo na středeční přednášce z matematiky a co myslíš ? Jasně. Tím pádem mám rozvrh od pondělí do středy, kdy je toho docela hodně, ale za ty dva volné dny to rozhodně stojí. Večerní ruština nebyla zdaleka tak v pohodě jako úvodní hodina. Azbuku jsem se sice jakž takž naučil, do příště jsme ale dostali úkol, který mi nějakou tu hodinku zabere. Musím si začít zvykat.

Když jsem přišel v osm na pokoj, všichni byli venku na pivu, stavila se tu ale Jana, chvilku si brouzdala jen tak po internetu (lituji ty, co ještě nemají notebook, já bych si bez něj snědl všechny klouby) a pak jsem jí uvařil čaj, aby měla dost sil na setkání se Zuzkou dole v hospodě. Po dvaceti minutách mi obě holky klepaly na dveře, do toho přijel spolubydlící Jakub, pět minut po něm se vrátili Přemek se Slávou a najednou nás bylo všude plno. Večer strávený hraním Wormsů snad nemá cenu zmiňovat .

Dnešek, vlastně už včerejšek, byl o třech cvikách. Matematické základy informatiky, matika a filosofie. V obou matikách už jsem se chytal, na filosofii si vybral referát Čas a prostor – když cizinec potká cizince a dost toho napovídal jako obvykle se Sergejem, Petrem a Kaťou, kterou jsem doprovodil až na kolej a pak si uvařil oběd, čímž jsem zase obnovil činnost střev (ráno v půl deváté kus chleba, do půl třetí vůbec nic). Dále už jsem jen polehával, vnímal zvýšenou teplotu a nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo. Vlastně možná dopadne. Uvidíme.

A tak to je a asi i bude.

««« Předchozí text: Tak mi začala škola (1. týden na FIS) Následující text: Jak život jde »»»

1. 10. 2008 St 01.28 | tisk | Život, VŠE | 3 komentáře | 134x