Seznamování se s VŠE aneb víko pandořiny skříňě poodemčeno

Počasí tady u nás na Vysočině už se dávno nedá označit jako tropické; jeden srpnový den střídá druhý, přibližuje se také čas nástupu na moji novou vysokou školu. Čert ví, proč se mi vybavují Ladovy obrázky podzimu – hnědé rozorané pole, kterému dávají zabrat chlapci prohánějící se za drakem, doutnající ohniště schraňující připečené brambory jako tu nejvybranější pochutinu… Je 20. srpna a já se, jak to tak vypadá, připravuji na zimní spánek. Až si jednou pořídím psychologa, bude ze mne mít radost . Jsem si docela jist, že můj stav souvisí s blížícím se nástupem na VŠE. Na jednu stranu se těším – Praha, možnost osamostatnit se… ve světle nových událostí (přidělení koleje, zápis předmětů, focení se na ISIC…) si ale připadám svázanější a svázanější. A na duševním záhonku začínají klíčit první listy pochybnosti.

Je to tak, byla mi přidělena kolej. Ostatně… dostal ji snad každý druhý prvák, který o ni zažádal. Otázkou jen zůstává, na jakém bloku nakonec skončím. Jisté je to, že to bude Blanice nebo Vltava. Tedy… skoro jisté. Soudím podle toho, co jsem se dočetl v různých internetových diskuzích, a také proto, že 90% mých přednášek a cvičení se bude odehrávat v areálu na JM. Popravdě jsem i zvědavý na své nové spolubydlící. Uvidíme, s jakými pocity se tu budu svěřovat za měsíc. Já neměl nikdy moc štěstí na lidi .

Dnes ráno jsem se stavil v Praze. Jen na otočku. Celá naše fakulta se totiž fotila na identifikační karty. Ráno v sedm autem – s Přemkem a jeho slečnou, kteří jeli do hlavoměsta kvůli něčemu podobnému – v jedenáct dopoledne zpět domů, tentokrát už ale autobusem. Ti dva se chtěli zdržet až do odpoledne u známých. V tu dobu už jsem byl dávno, dávno doma. Nikdy bych neřekl, jaké zástupy budou na staré budově v 9:30 ráno, když focení probíhalo prakticky celý den (9:00 – 16:00). Ale šlo to rychle, počítačů i pokladen měli nažhavených snad deset. Přišel jsem, vyplnil formulář, počkal si nějakých dvacet minut a už mě kasírovala sympatická (asi?) profesorka, se kterou jsem prohodil i pár slov o studiu. Lehčí o 340,– korun jsem se poté přesunul k webkameře, obsluhujícího mladíka pobavil svou první fotkou (víc mimo už se snad ani koukat nedalo ), takže mě musel vzít ještě jednou a během dvou minut už jsem stál u Winstona a říkal si, proč musím kvůli zpropadeným pár minutám jezdit 130 km a zpět. Ale co, někteří jsou na tom ještě hůř.

Po příjezdu jsem úplnou náhodou zabrousil do školního mailu a co nevidím – školní informační systém už je v provozu. Naskytla se mi tak možnost vidět svůj rozvrh na zimní semestr, předměty a jednotlivé vyučující, které jsem začal záhy vyhledávat na borci. Zítra ráno mi ještě zbývá doregistrovat dva cizí jazyky a bude to kompletní. Tomuhle úkonu jsem také nějakou tu půlhodinku věnoval, abych se zbytečně nezdržoval a seznámil se se systémem.

Jak jsem stačil vypozorovat z rozvrhu, v Praze se budu zdržovat celkem čtyři dny. Pondělek začínám v 9:15 přednáškou ze Základů programování (Java), na které jsem chytl (prý) jednu z velkých kapacit u nás, co se jazyka Java týče – p. Pecinovského. No, jsem zvědav, jak budu stíhat jeho tempu . Následují Matematické základy informatiky se samotným proděkanem a den končí přednáškou z Hospodářských dějin, pro mě osobně velkou neznámou. Úterý začíná taktéž patnáct minut po deváté – Matematikou s jistým panem Kaňkou, podle borce postrachem. Den pak doplňují Matematické základy informatiky a Úvod do filosofie. Středa se jeví jako odpočinková. Od 9:15 cvika z programování, které končí patnáct minut před jedenáctou. Potom už mám celý den volno. Čtvrtek je na tom obdobně. Přednáška z matematiky končící o půl jedné, poté už bych se rád připravoval na odjezd domů. Ještě mi tak vyjít termíny jazyků, které jsem si dnes předem vybral (pondělí a středa v podvečerních hodinách), a budu spokojený úplně.

Jojo, člověk už si zase připadá jako součást něčeho…

««« Předchozí text: Třítýdenní kóma končí - report z Holandska Následující text: Kolem dokola po Energetické cyklotrase... »»»

20. 8. 2008 St 01.38 | tisk | Život, VŠE | 7 komentářů | 129x